Děti 7. A měly zážitek, na který se nedá zapomenout. Učitelka a její sestra je měly sníst! Žáci ji měli rádi, ale když se dozvěděly, že je učitelka chce sníst, tak je to přešlo. Ředitel určil, že 7. A bude učit Bedřich Ducháček. Byl to hrdý a zlý učitel. Dětem naháněl hrůzu. Ducháček řekl, že za pár týdnů pojedou tábořit.
Tábor se měl odehrát ve Skandinávském pohoří. Dětem se vůbec nechtělo tak daleko. "A jak se tam dostaneme?" zeptala se Adéla "pojedeme soukromým autobusem a pak lodí" odpověděl učitel "Autobusem?" Zašeptala Andrea "No jo, autobusem to je v pohodě. Já jezdím až do Řecka autobusem." řekla Beata. Za pár týdnů se měl odehrát 2 nejhorší den v jejich životě. Odjezd byl na velmi zvláštním místě. Byla to stará autobusová zastávka. Člověk by neřekl, že tam někdy nějaký autobus pojede. Za čtvrt hodiny, tedy v 8:30 přijel nový, čistý a útulný žlutý autobus. Řidič podal učiteli zasedací list. V autobuse bylo 52 míst a žáků bylo 31, tedy vlastně 29 když nepočítám zesnulou Elišku a Lukáše. Úplně v zadu, tedy na "pětce" seděla Míša, Verča, Beata, Andrea a Adéla. Jeli jeden den. Při první zastávce se nic nedělo, ani při druhé nic, ale při 3 zastávce tedy v Německu se jim rozbil autobus. Čekaly 5 hodin na pomoc. Nejhorší na tom bylo, že zůstaly zrovna v "zapadákově". Byly tam jenom 2 suché záchody, zima a nepořádek. Naštěstí vzala Adéla velkou peřinu, pod kterou se přikryly. Po chvíli se Beata šla zeptat učitele, jestli taková zima bude i v tom Švédsku. Učitel jí na to odpověděl " Ne, budeme v údolí, kde je teplo." Děti si oddechly. Až autobus opravili, tak jeli dál…Nejhorší byla noc, protože pršelo a bylo hromobití. "Doufám že se Ducháček nezmýlil" řekla Andrea "Ale jak vůbec může vědět jak bude?" zeptala se Adéla "Máš pravdu, na severu se počasí hodně mění" řekla Míša "Holky přemýšlejte logicky, přece má internet nebo se díval na předpověď počasí" odpověděla Beata "No jo, ale tady na severu se počasí mění každou minutou" řekla Verča "To je pravda, přece meteorologové nemohou určit počasí na každou minutu a taky….."Beata to ani nemohla dopovědět, protože za ní přišel Ducháček a dětem řekl, ať už nedebatují o počasí, ale aby si radši balily věci, jelikož za chvíli budou vystupovat. Na lodi byla strašná zima od moře, naštěstí plavba trvala jen půl hodiny. Na lodi byl bar, na kterém studenti popíjeli kakao nebo ovocný čaj. Až loď doplula, děti vystoupily a zase nastoupily do švédského autobusu, který je odvezl do Borasu. Tábor byl od Borasu 350 metrů. Děti si z kufrů vytáhly stany, karimatky, polštáře, spacáky a ostatní věci ke stanování. Děti spaly po dvojicích, jen učitel spal sám. Kluci si mysleli, že je Ducháček sám neuhlídá, ale to jen tak vypadalo… Verča byla v
malování velmi zdatná a proto si s sebou vzala skicák a malovala krajinu. Ano, krásná, květinová pastvina. Malovala, malovala a za pastvinou narazila na jakousi jeskyni, tak jí tam domalovala. Druhý den jely děti do Borasu nakupovat pohlednice, dárkové poukázky, tužky a jiné drobnosti. Většina studentů si koupila pohlednice. Tereza si všimla poslední pohlednice svého druhu a tak si ji koupila. Když jeli zpátky do tábora, tak si cestou Tereza prohlížela pohlednici a našla na ní jeskyni. Šla za Beatou a řekla jí, co našla. "Velice pozoruhodné, tu jeskyni jsem ještě nespatřila, vy jo?" zeptala se ostatních Beata. Verča radši neodpovídala. Až přijeli, kluci šli do lesa na dříví a holky na borůvky, ze kterých udělaly koktejl. Děvčata vařila a kluci rozdělávali oheň, připravovali klacky na opékání buřtů, které Ducháček koupil v samoobsluze. Učitel jim vyprávěl historky o sněžném muži, který se skrývá v těchto lesích. Začal "V těchto lesích se podle pověry skrývá sněžný muž, který žere lidi, co mu přijdou pod ruce…tenhle Yetti je ten nejhorší, kdo kdy poznal. Pár lidí ho potkalo. Některé zabil, ale někdo přežil. Ve vědě je jenom 1 % lidí,kteří to přežili, takže si nemyslete, že vy to přežijete." Učitel to nedořekl, poněvadž ho překřičely děti. Za učitelem se objevil strašný Yetti. Učitel se najednou rozesmál. Děti se na sebe udiveně podívaly. Učitel řekl " Představuju vám mého kolegu Seppa. Bude mi pomáhat s dozorem. Z kožichu vylezl Sepp a představil se. Příští den nikdo neviděl Ducháčka ani Seppa. David šel ke stanu učitelů, aby se zeptal, kdy pojedou na oběd, ale náhle se zastavil a poslouchal, o čem se učitelové baví. "Musíš se ovládat, zejtra už bude po nich a vůbec, pil si dneska ten lektvar?" zařval na Bedřicha Sepp "Já vím, ale je to hrozný, jdou mi už na nervy, jo a měl sem svůj lektvar" odpověděl Bedřich "Hele, zítra je přepadneme, jasný?" řekl Sepp "Jasný kámo" odpověděl Ducháček. David okamžitě běžel za Beatou a řekl jí, co se dozvěděl. Beata strnula a řekla "Děláš si ze mě jenom srandu, viď?!" "Ne nedělám" řekl s lítostí David "Počkejte tady a ty Míšo pojď se mnou. Holky běžely do svého stanu "Míšo prosím tě pomoz mi najít tu moji knížku" řekla Beata "tady je" ukázala na roh stanu Míša "Dík" odpověděla Beata "Tady…..y…Yetti. Zneškodnění- Godrikův meč" četla Beata "ale ten meč nikdo stovky let neviděl" řekla Míša "No jo, ale je to naše jediná naděje" odpověděla Beata. Dál se s hovorem nedostaly, protože je Ducháček svolal k odjezdu na oběd. V autobuse Beata usnula a zdál se jí zvláštní sen. V restauraci, ve které obědvaly, řekla Beata kamarádkám o svém snu. Holky poslouchaly a nakonec přikývly, že s ní půjdou prohledat jeskyni. Když se vrátily z obědu daly sraz před Míšiným stanem. Vzaly si baterky a šly do jeskyně. Holky se rozhlížely, ale nic nenašly "Ale přece ten sen něco musel znamenat" řekla Beata "Přiznej si to" řekla Verča "Hele holky, pojďte sem, něco vám ukážu" řekla Andrea "Ty si ho našla!" řekla s radostí Beata. Najednou se za nimi ozval hlas "Ale, ale, ale koho pak tu máme" řekl pošklebně Matěj "Uhni nám" řekla Andrea "A proč bych to měl dělat" řekl Matěj. Za Matějem se ozval hlas " Nech je být na pokoji" řekl David "Vy ale jste" řekl uraženě Matěj a odešel z jeskyně "Co to máš v ruce?" zeptal se David "To je ten meč, který nás zachrání. No a já jsem myslela, že by si ho použil. To víš, my nejsme na to stavění" řekla Beata "Jako že ho mám proříznout? "zeptal se David "Jo" řekla s lítostí Míša "No tak jo, dej mi ho, já si ho vezmu do stanu a zítra večer…" "Já tomu nemůžu uvěřit, proč zrovna mi máme takovou smůlu." Řekla Beata "no jo no, tak teda zítra, jo?" "Jo" Děti společně odešly z jeskyně spát… Jako každé obyčejné ráno měly rohlík s máslem a sýrem. Nic zvláštního se nedělo. Děti měly jet tentokrát na oběd sami. Bylo to velmi podezřelé. Ducháček se Seppem se připravovali na útok. David se šel místo obědu projít na vršek jeskyně, kde všechno viděl. David tam čekal s mečem až do večera. Učitelé byli schovaní v jeskyni. Až odbilo 20:00 objevil se Yetti. Zařval tak, že to muselo být slyšet i v Dánsku, ale nikdo se tím nezabýval. Děti vylezly ze stanů a strašně zaječely. Yetti stačil zabít Miloslava a Martinu. David si v duchu řekl "Teď je ta pravá chvíle" rozběhl se, seskočil z jeskyně a probodl Yettiho. Yetti začal krvácet a řval jako pominutý. Když to Sepp uviděl, rozběhl se aby unikl, ale to se mu nepovedlo. David se rozběh a hodil po něm mečem. Probodlo ho to. "Tak a zítra odjíždíme" řekl David. Děti se rozesmály. Míša vytáhla z kapsy mobil a vyfotila mrtvého Yettiho, který se díky této fotce i pověsti dostal do novin
Žádné komentáře:
Okomentovat